Gorila nížinná

Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) je jedním z poddruhů gorily západní. Patří do čeledi hominidů, stejně jako orangutani, šimpanzi a člověk. Rozlišujeme dva druhy goril: gorilu západní a gorilu východní. Gorily horské, známé z afrických horských lesů, patří k druhému z nich. Toto rozlišení je důležité, protože jejich prostředí, potrava a některé projevy chování se liší od těch, které pozorujeme u goril nížinných. 1

Stavba těla a stříbřitý hřbet

U goril je výrazný pohlavní dimorfismus, tedy rozdíl ve vzhledu a velikosti samců a samic. Dospělí samci ve volné přírodě obvykle váží přibližně 140-160 kilogramů, samice přibližně 70-110 kilogramů. Stříbřité chlupy na hřbetě samce se objevují během dospívání. Nejsou tedy jednoduše známkou stáří, i když mohou připomínat šedivění lidských vlasů. 1

Velký samec může ve vzpřímeném postoji dosahovat výšky kolem 1,8 metru a rozpětí jeho paží může činit přibližně 2,4 metru. Dlouhé přední končetiny, široký hrudník a mohutně osvalený ramenní pletenec mu dávají charakteristickou siluetu. Výrazný kostěný hřeben na temeni lebky dospělého samce poskytuje větší plochu pro úpony svalů, které pohybují dolní čelistí.

Srst může být tmavošedá, hnědá nebo téměř černá. Obličej zůstává z velké části neosrstěný. Uspořádání vrásek a tvar nosu se u jednotlivých zvířat liší, takže je vědci mohou využívat k rozpoznávání konkrétních jedinců. 2

Život v lesích střední Afriky

Gorily nížinné obývají lesy střední Afriky, mimo jiné v Gabonu, Kamerunu a Konžské republice. Využívají jak lesy na sušších půdách, tak mokřadní oblasti. Jejich prostředí není jednolitou zelenou stěnou. Tvoří je různé typy vegetace, plodící stromy, houštiny i otevřené vlhké mýtiny.

Dostupnost potravy se během roku mění. Gorily proto musí nacházet vhodná místa k obživě a přizpůsobovat využívání lesa ročnímu období. Poznání jejich chování vyžaduje dlouholetá pozorování, protože obraz získaný na jednom místě nebo v jediném měsíci nemusí zachycovat celou rozmanitost života těchto zvířat. 3

Na zemi a v korunách stromů

Na zemi se gorily pohybují především po čtyřech. Hmotnost přední části těla přenášejí na hřbetní stranu ohnutých prstů rukou. Tento způsob chůze se označuje anglickým výrazem knuckle-walking.

Dokážou také obratně šplhat. Zvláště často to dělají mláďata a samice, které na stromy vystupují mimo jiné při hledání potravy. Velká hmotnost dospělých samců omezuje výběr větví, které je unesou. Pohybové schopnosti gorily je proto vhodné posuzovat s ohledem na její věk, velikost a druh opor, které využívá.

Den zahrnuje přijímání potravy, přesuny a odpočinek. Na noc si gorily připravují hnízda z rostlinného materiálu, buď na zemi, nebo na stromech. Takové lůžko obvykle slouží jedinou noc. 4

Potrava a trávení

Základem potravy jsou rostliny: plody, listy, výhonky, dřeň stonků a další dostupné rostlinné části. Podíl jednotlivých složek závisí na prostředí a ročním období. Když je plodů méně, nabývají na významu jiné zdroje potravy. Jídelníček mohou doplňovat bezobratlí, včetně mravenců a termitů.

Rostliny se liší výživovou hodnotou a obsahem vlákniny. Šťavnatý plod a stonek vyžadují od trávicí soustavy odlišný způsob zpracování. Při trávení vláknité potravy pomáhají mikroorganismy žijící v zadní části trávicího traktu. Mikrobiální fermentace ve slepém a tlustém střevě umožňuje využít některé složky, které by zvíře samotnými vlastními enzymy nerozložilo.

Důležité jsou také vodní a mokřadní rostliny. Některé poskytují dobře dostupné živiny a minerální látky, takže lesní mýtiny mohou být cennými místy k získávání potravy. 5

Skupina a sociální vztahy

Typickou skupinu tvoří jeden dospělý samec se stříbřitým hřbetem, několik samic a jejich potomci. Její složení se však může měnit. Dospívající jedinci opouštějí rodnou skupinu a samice mohou přecházet mezi skupinami. Samci často žijí samotářsky, než si vytvoří vlastní skupinu.

Vztahy se udržují blízkostí, doteky, hrou a komunikací. Mladé gorily běhají, šplhají a zápasí. Prostor využívaný jednou skupinou se může překrývat s oblastmi využívanými jinými. Les si proto nelze představovat jako soubor přísně oddělených teritorií, jejichž hranice jsou neustále bráněny. 4

Proč gorily při jídle vydávají zvuky?

Jedním ze zajímavých projevů chování je tiché pobrukování nebo vydávání zvuků připomínajících zpěv při přijímání potravy. Při výzkumu dvou volně žijících skupin goril nížinných v Mondice v Konžské republice byly tyto zvuky častěji zaznamenávány u dospělých jedinců a u samců. Četnost jejich vydávání závisela také na druhu přijímané potravy.

To ovšem neznamená, že každé pobrukování dokážeme přeložit jako lidské „to mi chutná“. Autoři studie zvažovali mimo jiné možnost, že zvuky pomáhají koordinovat společné přijímání potravy. Jejich funkce dosud nebyla jednoznačně vysvětlena. Je to dobrý příklad rozdílu mezi pozorováním chování a výkladem jeho významu: slyšíme zvuk a známe okolnosti, ale motivaci zvířete nemůžeme přímo přečíst. 6

Nástroje a řešení problémů

V roce 2005 byl publikován popis dvou pozorování používání nástrojů u volně žijících goril nížinných na mýtině Mbeli Bai v Konžské republice.

Samice, kterou vědci pojmenovali Leah, používala při vstupu do vody větev. Její chování naznačovalo, že zkoumá hloubku nebo pevnost podkladu a při pohybu se podpírá. Jiná samice, Efi, využila oddělený kus kmene jako oporu při sbírání potravy a následně jej položila na podmáčenou půdu a přešla po něm.

Význam těchto pozorování spočívá v tom, že dokládají pružné využívání předmětů v přirozeném prostředí. Neprokazují, že všechny gorily pravidelně používají klacky. Ukazují však, že přinejmenším někteří jedinci dokážou využít dostupný předmět k vyřešení konkrétního problému. 7

Ohrožení a ochrana

Gorila nížinná je klasifikována jako kriticky ohrožený poddruh. K hlavním hrozbám patří lov, zhoršování stavu a úbytek přirozeného prostředí i nemoci, včetně epidemií způsobených virem Ebola. Silnice a další změny krajiny mohou lidem usnadňovat přístup do dříve obtížně dostupných částí lesa.

Ochrana vyžaduje zachování dostatečně velkých oblastí vhodného prostředí, omezování lovu, sledování populací a spolupráci s místními komunitami. Samotná existence rozsáhlého lesa nezaručuje zvířatům bezpečí, pokud se současně neomezují i ostatní hrozby. 3

Gorily v lidské péči

V zoologické zahradě jsou důležité vhodné sociální vztahy, rozmanitý prostor a možnost přirozených aktivit. Konstrukce ke šplhání, místa k odpočinku a různé způsoby předkládání potravy umožňují zvířatům využívat prostředí mnoha způsoby. Důležitá je také možnost ustoupit z dohledu návštěvníků.

Evropské zoologické zahrady spolupracují v rámci programu EEP a koordinují péči o populaci goril i chovatelská rozhodnutí. Činnost zahrad by měla být propojena s ochranou zvířat a jejich přirozeného prostředí v Africe. 1

Zdroje

1. EAZA, Best Practice Guidelines for Western Lowland Gorilla, třetí vydání, 2024. Doporučení k biologii, péči a řízení populace. Dokument PDF.
2. Smithsonian’s National Zoo and Conservation Biology Institute, Western lowland gorilla. Charakteristika poddruhu.
3. Western Gorilla, Western Lowland Gorilla. Rozšíření a ohrožení.
4. San Diego Zoo Wildlife Alliance Library, Western Lowland Gorilla: Behavior & Ecology. Chování a ekologie.
5. San Diego Zoo Wildlife Alliance Library, Western Lowland Gorilla: Diet & Feeding. Potrava a trávení.
6. Luef E.M., Breuer T., Pika S., 2016, Food-Associated Calling in Gorillas (Gorilla g. gorilla) in the Wild, PLOS ONE, 11(2), e0144197. Vědecký článek.
7. Breuer T., Ndoundou-Hockemba M., Fishlock V., 2005, First Observation of Tool Use in Wild Gorillas, PLOS Biology, 3(11), e380. Vědecký článek.

Gorila nížinná je opravdový lesní obr. Dospělý samec může vážit víc než dva dospělí lidé a rozpětí jeho paží dosahuje až neuvěřitelných dvou metrů a čtyřiceti centimetrů! Má tmavou srst, dlouhé paže a nohy, kterými se dokáže přidržovat. Žije v teplých, vlhkých lesích střední Afriky.

Co má takový obr k obědu? Především rostliny: plody, listy, výhonky a semena. Někdy si dá také mravence a termity. Při jídle občas vydává tiché zvuky, které připomínají pobrukování nebo zpěv. Vědci je slyšeli u goril žijících ve volné přírodě, hlavně u dospělých samců.

Po zemi gorila obvykle chodí po čtyřech a opírá se o klouby ohnutých prstů rukou. Dokáže také vyšplhat na strom, třeba pro ovoce. Větví se drží rukama i nohama. Představ si, že ti nohy pomáhají držet se větve stejně jako ruce! Mladým, lehčím gorilám se mezi větvemi pohybuje snáz.

Gorily žijí v rodinných skupinách. Obvykle je tvoří velký samec se stříbřitou srstí na zádech, několik samic a mláďata. Malá gorila nejprve cestuje přitulená k mámě a později se vozí na jejích zádech. Pod její ochranou poznává svět kolem sebe.

Bohužel gorily potřebují ochranu. Lesy, ve kterých žijí a nacházejí potravu, se kácejí. Ohrožují je také pytláci a nemoci. Ochrana jejich lesního domova pomáhá zachránit i mnoho dalších zvířat a rostlin.