Zvíře
Hrošík liberijský
Samotář ze západoafrických lesů, aktivní především v noci.
Jazyk obsahu
Hrošík liberijský je vázán na lesy západní Afriky, zejména Libérie a sousedních zemí. Není pouhou zmenšeninou hrocha obojživelného. Má poměrně delší nohy a krk, užší hlavu a oči umístěné více po stranách. Mezi prsty má méně plovací blány a jeho tělo odpovídá životu, v němž má souš důležitější místo.
V přírodě žije převážně samotářsky a aktivní bývá hlavně v noci. Přes den odpočívá ukrytý v mokřadech, bahnitých prohlubních nebo ve vodě. Po setmění vychází hledat rostlinnou potravu na lesní půdě. Patří mezi býložravce a součástí jeho jídelníčku jsou listy i plody.
Voda chrání citlivou kůži před vysycháním. Při ponoření se mohou uzavřít uši a nozdry. Kůže vylučuje narůžovělou tekutinu, která jí dodává lesk a pomáhá chránit před sluncem. Označení krvavý pot může mást: vzhled výměšku neznamená, že je zvíře zraněné.
Samice obvykle rodí jedno mládě na souši. Zpočátku je ukrývá ve vegetaci, když sama hledá potravu. Lesy poskytují úkryt i jídlo. Jejich kácení a lov patří k hrozbám, kterým tento vzácný příbuzný hrocha čelí.
Pro děti
Hrošík žije v lesích západní Afriky. Je menší než hroch obojživelný, ale liší se i stavbou těla. V poměru k trupu má delší nohy, užší hlavu a méně blány mezi prsty. Může trávit více času na souši.
Tento býložravec hledá potravu nejčastěji v noci. Jí například listy a plody. Přes den odpočívá v úkrytu, na mokřadech nebo ve vodě. Obvykle žije sám. Když se ponoří, uzavírá uši a nozdry, aby se do nich nedostala voda.
Jeho kůže potřebuje ochranu před vysycháním a sluncem. Vylučuje narůžovělou tekutinu, která jí dodává mokrý lesk. Máma většinou rodí jedno mládě na souši. Když odchází za jídlem, nechává je schované mezi rostlinami. Bezpečný les je proto důležitý pro dospělé zvíře i malého hrošíka.
Otázka 1 z 2
Kdy hrošík obvykle vychází za potravou?
- Umístění
- Výběh č. 46 na plánu Zoo Opole.